Černá algida

Vítr fouká ve sterilním prostředí,

jak někdo svýma zelenýma očima.

Prochází zlatý klas ve vnitrozemí,

hromy, blesky očarují tvé údy.

Labe, nebe, lepkavá podlaha,

ten co sedí naproti

hrozná povaha,

mezi Algidou se ztrácí,

tak jak zpíval Skalák

o tesilovejch sráčích.

Černý Mercedesy, bílý Oply, fialový Una

nastup do těch vysněných vozů,

propij se do bezvědoma

a nech těch důrazů,

neříkej, že jsi to ty,

který seděl v úlu.

Všichni jsme naskládaný do křiváků,

Jak Žižkovy vozy proti křižákům.

Koukni na zelenou bankovku,

utrhni zelenou blumu

ze ztraceného stromu !

(c) DINO Labe 22.7. 1993 18:45 h.