Zlej sen

 

 

Byl to sen ,

co nikdy nekončí,

vrací se v kalném ránu.

Na stěně z pavučin

visel nakřivo

obraz ve shnilém rámu.

Pekelné kočky

si tu podivnou

hru o tvou duši hrály.

Hru s myší ze zlata,

voči jim svítily,

vocasy divně jim vlály.

 

 

V kamenné hlavě

oči z démantů

a na dně očí hrůza.

Svatozář přepychu

s botama od hnoje,

když panstvem stala se lůza.

Stáda šakalů ženou se k vrcholům

napást se opojné moci.

Přízemni plazi vznesli se do oblak

na křídlech bezhvězdné noci.

 

 

V bezedném tichu, tóny se rozezní

zápachem zavoní růže.

Tmou se zalesknou oči člověka

sutanou prosvitne kůže.

Svatý si odplivne, lidství do tváře,

z hlavy padá mu maska.

Na troskách srdce ve jménu života

dravě vyklíčí láska.


Zpět