Zlej sen
Byl to sen ,
co nikdy nekončí,
vrací se v kalném ránu.
Na stěně z pavučin
visel nakřivo
obraz ve shnilém rámu.
Pekelné kočky
si tu podivnou
hru o tvou duši hrály.
Hru s myší ze zlata,
voči jim svítily,
vocasy divně jim vlály.
V kamenné hlavě
oči z démantů
a na dně očí hrůza.
Svatozář přepychu
s botama od hnoje,
když panstvem stala se lůza.
Stáda šakalů ženou se k vrcholům
napást se opojné moci.
Přízemni plazi vznesli se do oblak
na k
řídlech bezhvězdné noci.
V bezedném tichu, tóny se rozezní
zápachem zavoní růže.
Tmou se zalesknou oči člověka
sutanou prosvitne kůže.
Svatý si odplivne, lidství do tváře,
z hlavy padá mu maska.
Na troskách srdce ve jménu života
dravě vyklíčí láska.